Roční bonusy

Blíží se období uzávěrkových prací na účetnictví, mezi které určitě patří i účtování o ročních odměnách pro zaměstnance náležející jim za dosažené výsledky v uzavíraném období. Chtěli bychom vás upozornit na to, že ustálený zvyk, kdy se o nich účtovalo prostřednictvím dohadných účtů pasivních, vzal částečně za své poté, co Nejvyšší správní soud vydal 31.3.2011 rozsudek č.j. 8 Afs 35/2010 - 106.

V tomto rozsudku je zjednodušeně řečeno, že pokud výplata roční odměny podléhá kromě splnění podmínek daných zaměstnavatelem ještě i jejich dodatečnému schválení vedením firmy na základě auditovaných výsledků v roce následujícím, tak nejsou splněny podmínky o účtování tohoto nákladu prostřednictvím dohadných položek do uzavíraného roku.

Několik citací z uvedeného rozsudku:
- Tzv. roční odměna tedy představuje nenárokovou složku mzdy, neboť právní nárok na její vyplacení není dán pouze splněním sjednaných podmínek, ale k jejímu přiznání a následně vyplacení je zapotřebí rovněž návrh a schválení této mzdy určenou osobou a schválení auditovaného hospodářského výsledku za příslušný rok představenstvem společnosti.
- I v případě účtování na dohadný účet pasivní je třeba zachovat princip, že je účtováno pouze o plnění, které se reálně uskutečnilo, avšak dosud není známa jeho přesná výše. Mzdový náklad v podobě tzv. ročních odměn, který v důsledku toho zaměstnavateli vznikl, mu však nemohl být znám co do jeho výše již v okamžiku uskutečněné práce a rovněž se "pouze nečekalo" na jeho přesné vyúčtování. Právě proto, že přiznání ročních odměn automaticky nevyplývalo pouze z odvedení práce ve zdaňovacím období, ale jeho případná výše závisela též na hospodářském výsledku žalobce, na návrhu a schválení roční odměny nadřízenými a konečně na schválení auditovaného hospodářského výsledku představenstvem žalobce, předmětný účtovaný případ podstatně odlišuje např. od účtování spotřeby energií v závěru zdaňovacího období, u kterých lze postupovat za využití účtu 389.

Můžeme si myslet o tomto rozsudku cokoliv, ale je jasné, že se na něj budou pracovníci finančních úřadů odvolávat při případných kontrolách. Pokud bychom chtěli obhájit účtování ročních odměn do daňových nákladů uzavíraného období, museli bychom doložit, že je jejich výše ještě před skončením období jasná a nezpochybnitelná a že nepodléhá, žádnému dodatečnému schválení nebo potvrzení v období následujícím. V opačném případě by se podle našeho názoru měla účtovat do uzavíraného období rezerva (bohužel nedaňová), aby byl zachován akruální princip účetnictví a nemohlo například dojít k tomu, že by byl celý zisk společnosti vyplacen na dividendách a v období, kdy by byla přesná výše ročních odměn schválena, by na jejich výplatu nezbyly prostředky.