Výkon funkce a pracovní poměr

Vážení klienti,
vracíme se k už dříve diskutované problematice, kterou obnovilo nedávné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Je totiž běžnou praxí, že členové představenstva akciové společnosti jsou současně i zaměstnanci této akciové společnosti. Vztah člena představenstva ke společnosti se řídí obchodním zákoníkem (smlouva o výkonu funkce resp. mandátní smlouva). Tato smlouva podléhá souhlasu valné hromady. Vztah zaměstnance ke společnosti je vztahem podléhajícím samozřejmě zákoníku práce.

Není nikde zakázáno být současně členem představenstva a zaměstnancem společnosti, zůstává však sporné, jakou práci může tato osoba v pracovním poměru pro společnost vykonávat. Dle judikatury Nejvyššího soudu není možné, aby funkce člena představenstva byla konána v pracovním poměru, protože výkon funkce člena představenstva není druhem práce podle zákoníku práce. Nejvyšší soud následně dovodil, že není ani možné, aby člen představenstva konal pro společnost v pracovním poměru činnost, která spadá do jeho působnosti jako člena představenstva. Působnost představenstva je přitom obchodním zákoníkem vymezena velmi široce - především tzv. obchodní vedení společnosti a jednání vůči třetím osobám.

V případě nedovoleného souběhu obou funkcí Nejvyšší soud judikoval, že pracovní poměr člena představenstva (pokud koliduje s působností člena představenstva) je neplatný. Pokud by byl tedy pracovní poměr člena představenstva prohlášen za neplatný, danému členovi představenstva by tudíž náležela odměna jen za výkon funkce člena představenstva. Není úplně jasné, zda by se k této odměně přičítala i částka vyplývající z pracovního poměru, ale některé soudy se k tomu přiklánějí. V tom případě by byla tato celková odměna pro společnost daňově neuznatelným nákladem. Na druhé straně by nepodléhala odvodům na pojistné na sociální zabezpečení a všeobecné zdravotní pojištění.

Nový pohled na tuto problematiku vnesl judikát Nejvyššího správního soudu, který v rámci výkladu předpisů o pojistném na sociální zabezpečení zavedl nový pojem „povinné" členství v představenstvu. Tento pojem Nejvyšší správní soud definuje jako členství v představenstvu, které je navázané na výkon určité pozice ve společnosti v pracovním poměru (v konkrétním případě generálního ředitele a jeho náměstků). Pokud tedy stanovy společnosti stanoví, že funkce určitých zaměstnanců je automaticky spojena s členstvím v představenstvu, jedná se o tzv. „povinné" členství v představenstvu a tato skutečnost má dopady i v oblasti pojistného na sociální zabezpečení. Bez ohledu na to, z jakého titulu je odměna člena představenstva vyplácena, je podle Nejvyššího správního soudu třeba tuto odměnu považovat za příjem vyplacený v souvislosti s výkonem zaměstnání a tudíž je nutné tento příjem zahrnout do vyměřovacího základu pro stanovení pojistného na sociální zabezpečení. Nejvyšší správní soud však dále uvádí, že pokud by byl členem představenstva společnosti zvolen zaměstnanec, aniž by byl z důvodu své funkce ve společnosti vykonávané v pracovním poměru povinen být členem představenstva, výše uvedená argumentace platit nebude a odměnu za výkon funkce člena představenstva nebude nutné zahrnout do vyměřovacího základu pro pojistné. Nejvyšší správní soud tedy z hlediska právních předpisů týkajících se sociálního zabezpečení zcela obrací pohled Nejvyššího soudu, který považuje za primární funkci člena představenstva.

Jak z výše uvedeného vyplývá, souběh výkonu funkce člena představenstva a vedoucího zaměstnance společnosti s sebou nese celou řadu rizik, a to jak rizik právních, tak i daňových. V první řadě lze proto doporučit, aby ke kumulaci jednotlivých vztahů ve společnosti raději nedocházelo. Proto doporučujeme si vyžádat v této věci stanovisko vašich právních zástupců a za naší společné spolupráce bychom případně prodiskutovali možná řešení, aby byla v pořádku jak z hlediska právního, tak daňového.